Takže... popisování mě samotné je jedna z netěžších věcí pro mě, upřímně. Ale.. proč? Protože sama ještě pořádně nevím, kdo jsem, jaká vlastně jsem? Jsem veselá, přátelská, zároveň občas zachmuřená a odtažitá, mrzutá. Jsem milá, přesto dokážu být také dost nepříjemná, nepřátelská a pomstychtivá. Nejspíš vám to nedává smysl, mně samotné mé nálady popravdě také ne, přestože se tvářím, jako vyrovnaný člověk, přijde mi, že se mé nálady poslední dobou střídají, zpočátku mě to znervózňovalo, časem jsem se naučila to brát spíš jako přednost a jsem spokojená. Jsem optimistka, realistka i pesimistka.. jak je to možné? Protože se můj pohled na svět stále mění, jen pár věcí přetrvává. Chvilku trvá, než si někoho pustím k tělu, začnu někomu důvěřovat. Mám ráda samotu, přestože v okolí bližších přátel se dokážu dostatečně uvolnit. Někdy mám až moc velké cíle, ambice, na které prostě nemám a poté mám tendenci být v depresi z neúspěchu. Nepřijde mi, že bych na něco měla talent, nadání, kterým bych nějak vynikala, občas mě to dost užírá a stává se, že některým lidem závidím, přestože se na tom snažím pracovat a je to už lepší. Mám ráda anime, knihy, hudbu a zvířata. Anime už bohužel tolik nesleduju, díky nedostatku času (nebo neschopnosti najít si na to čas? Toť otázka), pokud mě kniha dostatečně zaujme, jsem jí schopna přečíst za jeden večer, preferuju fantasy, horrory sci-fi, nebráním se ale zkusit i něco jiného. Hudba... další kapitola sama o sobě, den bez hudby je pro mě utrpení, kdy sebe samu proklínám za to, že jsem si sluchátka někam založila, nebo je nechala doma. O přestávkách jsem dřív často poslouchala hudbu, s nikým se moc nebavila, byla v takovém vlastním světě. Při hudbě dokážu relaxovat, uvolnit se a zbavit se na nějakou dobu stresu. A jakou poslouchám? Popravdě, je to docela mix, pop, rock, nightcore. Pokud se mi písnička líbí, je mi jedno, jakého je stylu, protože poslouchám skoro všechno, prostě to, co se mi líbí. A zvířata? Jsem milovnice zvířat, protože zastávám názor, že ta vás nezradí, narozdíl od člověka, který se k vám často otočí zády a ještě se vám vysměje.

 

Ve chvílích, kdy mi bylo zle mi tRPG docela dost pomohlo... Proto je pro mě svět tRPG jedinečný, mohu být prakticky kýmkoliv a čímkoliv, to byl také důvod, proč na úplném počátku byly mé postavy dokonalé - sebevědomé, krásné, chytré, apod - Většinou měly vlastnosti, které jsem chtěla mít, ale nepřišlo mi, že bych taková byla. Což.. se docela změnilo, ne, že bych psala dokonale, to ne, stále mě trápí nedostatek nápadů a inspirace, ale snažím se omezit "dokonalost" postavy. Přestože mé dřívější postavy byly dokonalé, hra nebyla pro mě o nic zábavnější, než hra s postavou, která dokonalá nebyla. Proč? Protože právě ta dokonalost způsobila to, že hra nebyla tak záživná, nebylo se čeho chytnout, a to byl ten problém, dokonalost dokázala rychle omrzet, a tak se postavy kupily a kupily - což nebylo o nic lepší, přestože jsem měla cca 6 postav na jednom tRPG, nedokázalo to zastavit to, že mě ty tRPG (nebo spíš mé postavy) omrzely.

❝ I thought about how there are two types of secrets: the kind you want to keep in, and the kind you don't dare to let out.❞