Moje povaha se nedá jen tak snadno popsat... pořád se totiž mění a občas mám pocit, že ani já nevím, kdo vlastně jsem. Jsou dny, kdy se rád bavím s lidmi.. jsem přátelský, optimistický, plný života. A potom jsou zde dny, kdy vyhledám radši samotu, straním se ostatním, jsem tichý, uzavřený a pesimistický. Moje emoce a nálady se dost rychle mění a celý můj život žiji v jakémsi "chaosu". Ale upřímně tento chaos v mém životě docela mám rád.. dřív jsem to nesnášel, teď? Teď to spíš miluju.. dává mi to jistou svobodu a zvláštní uspokojení.. těžko se to vysvětluje.

 

Mám tendence dost riskovat, čas od času zkrátka musím udělat naprostou kravinu bez ohledu na její následky... což.. mě už dostalo do pár problémů a občas mi to dokáže pokazit pár přátelství.

 

Většinu času se straním společnosti... není to protože bych neměl lidi rád. Ale mluvení a společenské interakce mě zkrátka vysilují. Je to způsob, jakým se objevuje moje introvertnost hádám. Zkrátka musím vynaložit energii k tomu, abych normálně a běžně diskutoval s lidmi.. abych udržel nějaké téma a nevypadal nějak otráveně. Často je to o dost více vysilující, než když jsem zkrátka sám. Ačkoliv.. je tady pár jedinců se kterými čas trávím rád a mluvení s nimi mi naprosto vůbec nevadí.