Sebehodnocení jest jedno z nejobtížnějších úkonů, zhodnocení sama sebe, objektivně, nenechat do toho kecat egocentrickou ani skromnou část našeho podvědomí. A přesto se s tím setkáváme na každém kroku. Dost bych si troufala kdybych říkala, že přesně tohle dokážu - proto v tomto případě spoléhám na svou přímočarost.

 

Od mala, kdy jsem vyrůstala jakožto jedináček uzavřený v perfektně izolované bublině mi vyrostla dost velká sociální fóbie. Dost velká na to, abych se ostýchala ptát cizích lidí na cestu či někoho požádat o pomoc, nad každých svým krokem storát uvažovala, abych si po jeho vykonání neuštědřila ostudu, jen abych se nakonec rozhodla, že to stejně nemá cenu. Většnu života jsem tedy strávila v knihách, jako houba jsem nacucávala slovní zásobu, jen abych jí dychtivě vyplivla v první tRPG hře, na kterou jsem jednoho dne náhodou narazila. Od té doby uběhlo pár let a stále jsem vášnivou hráčkou textových her, na kterých si připadám mnohem otevřenější a celkově více... svá. Troufalejší, snad i zábavnější. Ovšem, lépe se se říká člověku co si o druhých myslí přes slova na počítači, ale jakožto osobnost lehce cholerická nemívám problém pikantně zaútočit ostřejšími slovy na člověka, jehož chování se mi nelíbí. Zkrátka a době, když se něco hromadí pod pokličkou, jednou to vybublá ven.

 

Miluji umění. Pokud mi někdo dá do ruky neořezanou tužku a potrhaný kapesník, zabaví mě na další půlhodinu. Od mala navševuji výtvarné kurzy všeho druhu, ovšem do tvorby se mi musí chtít, pokud jsem do něčeho tlačena, výsledek bývá katastrofální. Snad aby toho nebylo málo, můj smysl pro krásu je poněkud výstřední. I když mám přírodu ráda, jejích darů si vážím, zevšedněly mi, snad proto mi o krásu samotnou nejde o tolik, jako o zaujmutí ostatních lidí. A vskutku, s černě obarvenými vlasy s ohnivě rudým ombré, falešným helixem a dvěmi dírkami v každém uchu společně s mým extravagantním způsobem oblékání způsobilo, že ať stojím mezi lidmi sebenádhernějšími, mé vzezření si ukradne pozornost ostatních spíše.

 

Od mala jsem měla potřebu objevovat a poznávat, neskutečnou chuť cestovat světem a poznávat nové kuchyně, zvyky, kultury. Toť není nejlevnější koníček, bohužel. A ani se moc nehodí ke skutečnosti, že jsem hypochondr až za hrob - sbohem, Egypte.

 

Vřele doufám, že si o mne dokázal alespoň někdo udělat obrázek. Alespoň hrubý náčrt, který si vybarví dle své potřeby, až - či pokud - mne pozná skrze hru.